O projektu

 

Akce Kateřiny Šedé

Oslava znamená pro každého člověka něco odlišného, všichni lidé se ale shodnou na jedné zásadní věci. OSLAVA O SAMOTĚ NENÍ ŽÁDNOU OSLAVOU.

T. G. Masaryk při 10. výročí vzniku republiky mluvil především o budoucnosti a s tím se na společnost obracel. Se stejnou myšlenkou přistupuji právě ke 100. výročí a kladu si otázku, jak ovlivnit budoucnost republiky, která teprve přijde. Zásadní je tedy nedívat se do minulosti, nerekapitulovat, ale vybrat si jeden z klíčových problémů a ten zkusit nějak posunout.

Takovým problémem je např. dlouhodobý výskyt vysoké rozvodovosti a nízké sňatkovosti – v roce 2010 se v Česku rozvedlo více než 50 % párů. S tím souvisí také pocit osamělosti jako jeden z hlavních životních problémů velké části společnosti. Tisíce lidí je registrovaných v internetových seznamkách, jelikož nemají čas, možnost a často ani odvahu někoho oslovit. Někteří lidé na seznamkách stráví i velkou část života, a přesto žádného vhodného partnera nikdy nepotkají. Stovky lidí komunikují na Facebooku, ale na ulici se vám nepodívají do tváře. Proto jsem se rozhodla pojmout oslavu výročí vzniku republiky jako možnost poskytnout lidem příležitost potkat toho pravého a začít žít jinak.

Ve svém projektu bych chtěla vytvořit netradiční česko-slovenskou seznamku EX : PO, ve které se pokusím na základě konkrétních kritérií „vytáhnout“ 1918 žen (959) a mužů (959) z internetových seznamek a pozvat je do Brna, kde získají jedinečnou příležitost seznámit se úplně jinak, než bylo doposud běžné. Ve své práci se dlouhodobě zabývám tím, jak spojit lidi na základě věcí, které je rozdělují.  Právě tato metoda většinou spojuje ty, kteří by se nikdy nepotkali. Stejný princip bych ráda použila ve velkém měřítku právě tady – spojit lidi na základě odlišných kritérií, než běžně používají v internetových seznamkách. Vyloučit vizuální znaky jako barva očí, vlasů, typ postavy, ale zaměřit se především na princip absurdní náhody, která je většinou tím, co partnery spojuje přirozeně.

Seznamka EX : PO není omezena věkem, sexuální orientací či typem hledaného vztahu.

 

 

 

 

RE:PUBLIKA

 

100 let samostatnosti si zaslouží pořádnou oslavu!

V sobotu 26. května se brněnské výstaviště promění v obrovský stroj času a návštěvníky přenese 100 let do minulosti. Až do neděle 17. června zde bude probíhat největší oslava vzniku samostatného Československa. Největší u nás a dost možná i v bývalé habsburské monarchii.
Vydejte se na cestu do minulosti, zažijte prvorepublikový dýchánek, folklorní víkend, seznamte se se zajímavými osobnostmi, nejlepším českým designem, architekturou a knihami. Vyzkoušejte si sporty v jejich současné i historické podobě, nechte se vyfotit našimi nejlepšími fotografy a užijte si jedinečnou evropskou taneční událost. Prohlédněte si originální archiv vzpomínek složený z vašich fotografií i příběhů, a hledáte-li partnera, seznamte se! Zkrátka oslavte 100 let republiky s námi.

Opening víkend 26.–27. 5.
Rodinný víkend 1.–3. 6.
Prvorepublikový a folklorní víkend 8.–10. 6.
Finále grande 15.–17. 6.


www.republika2018.cz

Avant Garde
výstava architektury a designu

EX:PO
největší československé rande

Dance Brno 100
jedinečná evropská taneční událost

Příběhy fotek
archiv osobních vzpomínek

Re:lax zóna
sporty v minulosti a dnes

Slovanská epopej
velkoformátová plátna Alfonse Muchy

Snímeček,prosím?
unikátní fotografický dokument 100 let 100 knih to nejlepší z naší literatury

Brno folklorní
hudba, tanec, kroje, tradice

Vystavujeme výstaviště
komentované procházky a výstava

 

Přihláška

 

Chcete s zúčastnit největšího československého rande i Vy? Napište nám na expo@nejvetsirande.cz, uveďte své jméno, telefonní číslo, věk, bydliště a důvod, proč se chcete přihlásit.

 

 

 

Účastníci

 

HLÁSÍM SE

Dopisy lidí z České a Slovenské republiky, kteří
se chtějí účastnit největšího československého rande.

Předmět:

Od: P. L.

Dobrý den, chtěla bych se přihlásit na Největší rande. Nikdo mě na rande nezve, tak jsem si říkala, že bych se mohla na nějaké pozvat sama. 

P. L., 25 let

Předmět:

Od: H. K.

„Uveďte důvod, proč se chcete na tuto akci přihlásit“:

1) Najít partnera
Ráda bych využila možnost se seznámit s parťákem do života, ideálně do důchodu, ráda bych ještě zkusila založit rodinu, ještě jsem se tohoto přání úplně nevzdala, ráda bych se ležela v houpací síti v obětí někoho kdo mi dá pocit bezpečí a opory. Vždy jsem toužila po velké rodině. Děsně ráda bych někomu vařila, vařím moc ráda, moc ráda bych se o někoho starala, o někoho kdo to ocení a bude to mít přibližně stejně.

2) Najít kamaráda
Nemám vlastně žádné přátele, bohužel, a dost mi chybí s někým sdílet a trávit čas. Jsem stále sama se sebou, což tedy není nuda, ale trochu to sem tam leze na mozek. Takže mít někoho s bych mohla vyrazit na jednodenní výšlap do hor nebo jen tak k vodě, jít na pivko, zahrát si šachy nebo pexeso, to by bylo něco. Koho pozvat na něco dobrého, kdo by mi třeba pomohl pověsit záclony… 

Nečekám zázraky….ráda však využiji možnost se setkat s lidmi, kteří jsou taky sami, třeba si vyměníme návod jak to lépe „sami“ zvládat dál ☺….a nebo ne, raději bych na ty zázraky věřila :-D 

 

H. K.

Předmět:

Od: K. L.

Dobrý den, jmenuju se K. L., je mi 24 let. Dnešní doba je těžká. Máme k dispozici neskutečné množství komunikačních kanálů, svět je otevřený, tolerantní a multikulturní. Vše se stává mnohem jednodušší, rychlejší a propojenější. Na druhém konci světa se můžu ocitnout do 10 hodin, s naprosto cizím člověkem můžu sdílet ta nejtemnější tajemství. I přesto je doba těžká. 

Chlapci na ulicích již neosloví slečnu a nepochválí pěkné šaty jenom tak. Chlapci nepošlou papírek se vzkazem přes celou přednáškovou místnost. Chlapci se již nezadívají přes celý autobus, aby vás pak pozvali na rande. 

A pak nastává ta záludná otázka, kde se mají dva lidé potkat? Samozřejmě, i na nás ženách padá určitá míra zodpovědnosti, a místo, abych nyní vyhlížela v autobuse nový objev a následně ho oslovila, píšu na mobilu tento inzerát. Z druhé strany, i přes větší rovnoprávnost žen a samostatnost v životě, přiznejme si, první krok stejně musí jít od chlapce. To je prostě základ přírody.

A tak bych mohla pokračovat dál a dál... anebo už prostě přestanu hledat argumenty, proč to nejde, a dorazím na největší rande v Brně! :)

Předmět:

Od: A. P.

Je těžké a velmi nepravděpodobné narazit na svoji spřízněnou duši. Hodně spřízněných duší je už zadaných :D Proto bych se ráda zúčastnila této akce a poznala skvělé lidi, kteří mají stejný nápad. 

A. P., 28 let

Předmět:

Od: F.

Chvi se přihlásit, protože hledám partnera, nechci už být sama. Nemůžu změnit to, co se stalo v minulosti ,ale snad dokážu aspoň trošku napomoct budoucnosti.

F.

Předmět: Důvod přihlášení

Od: A.

Dva kluci ve střídavé péči jsou super, ale bez ženy to není plnohodnotný život :-) 

A.

Předmět:

Od: P.

Dobrý den,

jsem příznivec aktivit Kateřiny Šedé, který by rád znovu přijal do svého života ženský prvek.

P.

Předmět:

Od: Š. L.

Pokud si vedete statistiku zájemců, dodávám pro tento účel, že je mi 66 let, a kromě mého profesního zaměření (sociologie, kulturologie, a 30 let práce na větších
charitativních projektech - a to až dosud, resp.stále ještě), mne motivuje zejména přesvědčení o tom, že aktivní život ve dvou může pokračovat i v mém věku, ale musí pro to člověk něco dělat. Letos mne soud rozvedl s mým celoživotním partnerem, klasické seznamky nezatracuji, ani ty výběrové, ale přijdu si v nich jako v e-shopu, kde se nedostává toho co hledám s nedostatkem zboží, které hledám, případně to tam nedokážu najít.

Ať se vaše akce vydaří!
Srdečně zdravím do Brna,

Š. L.

Předmět:

Od: K. L.

Dobrý den, Kateřino, 

máte v projektu místo ještě pro jednu 24-letou slečnu? Ráda bych se seznámila se ženou v podobném věku. Nicméně pokud by osud nahrál do karet muže, nevadí! Vždy jsem chtěla zažít seznámení face to face formou, ale pravda, zatím se mi to povedlo opravdu výjimečně. I proto se do Vašeho projektu ráda zapojím! Oslava o samotě není žádnou oslavou!
PS: Pro slovenštinu mám slabost :-) 

Předmět:

Od: R. L.

Dobrý den, Kateřino,

už máte plno? :) Moc se mi zamlouvá Váš nápad na hromadné rande a chtěla bych jej podpořit svojí účastí. Blíží se mi třicítka, poslední vážnou známost jsem ukončila před třemi lety a na seznamce jsem byla za celý život asi tři dny. První den byl vtipný, druhý směšný a třetí zbytečný. Osobní setkání je osobní setkání, tak to prostě je!

Takže prosím, jestli je ještě místo, hlásím se dobrovolně :)

Zdravím Vás a přeji pěkný víkend.

R. L.

Předmět:

Od: L. P.

Dobrý den, měla bych opravdový zájem o seznámení s mužem. 

Děkuji

L. P.

Předmět:

Od: N. O.

Dobrý den paní Šedá,

Je mi 47 let, žiju na Moravě. Pracuji jako kadeřnice. Jsem rozvedená a mám dvě dospělé dcery. Miluji kolo, přírodu a psy, obzvláště toho svého (německý ovčák). Jsem velmi pozitivní, veselá osoba, která miluje život a ráda by se o to všechno ještě s někým podělila.

Přesto všechno se cítím osamělá a velmi ráda bych našla nějakou spřízněnou duši. Slyšela jsem o Vašem projektu EX:PO, který mě velmi zaujal a moc ráda bych se ho zúčastnila. Vím i o Vašich předcházejících projektech.  Jejich „úspěšnost“ neušla mé pozornosti, a tak ve skrytu duše doufám, že by se štěstí tentokrát mohlo usmát i na mě. Co mám pro to udělat?

N. O.

Předmět:

Od: K.

… třeba chytnu štěstí a potkám muže svého života

K.

Předmět:

Od: M. K.

Dobré odpoledne Katko,

rád bych se nejdřív představil, jsem muž, 42 let (v květnu), VŠ, žiji sám v Brně. Teď jsem akorát na Tinderu ... Osamělost ... to je to správné slovo, člověk nikdy není v dnešním světě sám a přitom vlastně jen on sám může změnit svůj život. Mám diagnózu, mimo jiné parciální sociální fobii ... no jsem prostě nesmělý, ale léčím se. Třeba navštěvuji kurzy divadelní improvizace.

Takže... pokud budete mít zájem, tak se ozvěte.

M. K.

Předmět:

Od: D. P.

Dobrý večer paní Šedá,
již nějakou dobu sleduji Vaše různorodé a inspirativní počiny, a jelikož jsem člověkem zvídavým, moc ráda bych se zúčastnila projektu Největšího českého rande. 
Je možné se Vašeho projektu zúčastnit, i když nejsem v žádné seznamce evidována ? Mám profil snad jen na tinderu, ovšem k aktivitě jsem se zatím neodhodlala:)
Ráda bych Vám nastínila, kdo vlastně jsem, ale prý nebudete vybírat, podle klasických kritérií, tak nevím, co by Vás vlastně zajímalo. Tímto se předem omlouvám za spoustu zbytečných informací :D.
Každopádně zkusit se má vše, tak uvedu následovné, protože třeba sháníte mladé lidi, holky, lidi ze Slezska nebo osoby, co se rády seznámí s kýmkoli, zážitek to bude, věřím, v každém případě. No a třeba z toho bude i něco víc:).
Narodila jsem se v r. 1990, mám 165 cm, vzhled můžete posoudit z přiložených fotek. Povahu mám vstřícnou, pozitivní. Mám VŠ vzdělání (právo), aktivně sportuji - vedu folklorní soubor, někdy běhám, jezdím na kole, lezu po stěně. Obecně se ráda učím a rozšiřuji si obzory. Baví mně např. architektura a umění obecně, cestování, tanec, čtení, fotografování, snažím se pochopit fungování technických věcí a umím i leccos opravit, ve volném čase taky sledují různé sporty. Mluvím česky, polsky, anglicky, slovensky. Žiju v Brně, jsem z Havířova, kam dojíždím za souborem a rodinou. Jsem z polské národnostní menšiny žijící v ČR. To je snad vše ze zásadních a asi klasických informací dostupných na seznamkách. Fotky dokládám spíše z nutnosti, mnoho jich nemám, protože většinou fotím vše a všechny kolem mě.
Budu ráda, když mne vyberete:).
S pozdravem a přáním příjemného následujícího dne
D. P.

P.S.: Moc Vám fandím! A na té fotce v kroji jsem s bratrem :D. No a kdyby se na seznámení nachomýtnul třeba nějaký Slovák, bylo by to fajn :D.

Předmět: Rande v Brne

Od: K. K.

Ahoj a dobrý den, 

moc ráda bych se přihlásila do akce Rande v Brně. Je mi 42, jsem rozvedená a dlouho si někoho hledám. Navíc jste mi velmi sympatická svými praštěnými akcemi :)

Co proto můžu udělat?

Děkuji 

S pozdravem, 

K. K.

Předmět:

Od: J.

Zdravím Vás a děkuji za tento originální nápad! 
Rozumím tomu, že zřejmě nepůjde o samovýběr, ale už mě štve, jak na mě chlapi jen mlsně koukají a nikdo nemá odvahu mě oslovit, zato na internetu jsou odvážní až až a já jsem opakovaně pak na každém rande ze seznamky zklamaná, že dorazil úplně někdo jiný a nakonec bavím chlapa já, i když by to mělo být naopak. 
Miluju první republiku a občas svými outfity Brno provokuji, už jenom klobouk je extravagance, obzvlášť v šalině č. 8 z Líšně ... a máme toho společného víc, jsem stejný ročník, a tak snad pochopíte, že nechci zůstat s 10letym klukem sama, poté co nás vystěhovala z našeho domu těhotná milenka mého manžela. 
Budu doufat a děkuji za přečtení tohoto obšírného mailu 
J.

Předmět:

Od: J. J.

Dobrý den,

četla jsem článek, že pořádáte rande století v rámci oslav výročí Československé republiky.

Mám zájem se účastnit tohoto rande století. Vzhledem k tomu, že studuji pedagogickou fakultu v Brně, nemám moc možností potkat nějakého muže. Často sice chodím na různé akce, jenže to v rámci nějakých společných setkání se spolužáky tedy převážně spolužačkami a tak je opět stejný problém, málo možností (mužů) k seznámení. Má kamarádka, co studuje také pdf, má tentýž problém a chtěla by jít také. 

Děkuji

S pozdravem

J. J. 

Předmět:

Od:

Krásný den přeji, 
moc ráda bych se přihlásila na Vaši úžasnou akci "Rande 1918", je mi 49 let a chtěla bych zažít úžasné rande :-)! 
Hezké jarní dny z Poličky 

Předmět:

Od: K. T.

Dobrý den, 
práce Kateřiny Šedé sleduji od jejích studentských let a baví mě. Je mi  51 let, heterosexuální orientace, 8 let vdova, matka dvou zletilých dcer.
Ráda bych potkala přítele "náhodou" ...třeba je to ta správná šance pro mne, pokud "zapadnu" autorce projektu do vzorku.

S pozdravem K. T.  

Předmět:

Od: J. N.

Dobrý den, slečno Kateřino,

dozvěděla jsem se o vaší akci - Největší československé rande. 

Je mi 53, jsem rozvedená, děti odrostlé a bydlím na venkově poblíž Brna. Pohybuji se autem mezi prací, kde se v podstatě člověk stýká stále jen s několika stejnými lidmi, a domovem. Občas nakoupit do Hypermarketu - nejbližší sámošky. V podstatě téměř bez šance na seznámení. Ráda chodím po venku, dělám něco na zahradě, většinou sama. Další koníčky a přátele také mám, ale ty mě zavedou mezi ženy nebo zase mezi stálou malou věkově nesourodou skupinku lidí. 

Také toužím mít po boku blízkého muže pro sdílení života, jako všichni. Třeba by vaše akce umožnila to správné náhodné setkání. Co mohu udělat pro přihlášení?

S  pozdravem

J. N.

Předmět:

Od: R. D.

Dobry den Katerino, 
Mela bych zajem se ucastnit Vaseho velkolepeho R@nde. Drive jsem byla na par seznamkach, ale nesedi mi ten virtualni svet. A tak se usmivam v tramvaji na muze a doufam v pozvani na kavu, vino. Mno a zatim to moc nefunguje. Kazdopadne rada bych nasla nekoho, s kym budu moci travit cas a bude mne to obohacovat o zazitky. 
Dekuji za Vas cas a preji pekny den, 
R. D.

Předmět:

Od: B.

Vážená paní Šedá, 
se zájmem sleduji Vaše projekty... Rande 1918 mě velmi oslovilo. Nevím, jakým způsobem provádíte výběr, ale pokud by to jen trochu bylo možné, velmi ráda bych se zúčastnila. Ano, i já jsem několik let na seznamce, zatím s negativními zkušenostmi. Na schůzku přichází někdo úplně jiný, než napovídá profil a odpovídá i několikaměsíční komunikaci. Často se ukáže, že o "vážný vztah" má zájem ženatý muž... zkrátka marnost nad marnost. 

Chtěla bych to zkusit jinak. Je to dostatečně legitimní důvod pro účast v projektu? Pokud shledáte, že ano, vykřiknu WOW!!! 

Předem děkuji za sebekratší odpověď. 
Zdraví 
B. 

Předmět:

Od: K. K.

Jsem rozvedený a tak hledám partnerku na společné akce, např. Re:publika2018.

K. K.

Předmět: PŘIHLÁŠKA

Od: Z. B.

Vzhledem k tomu, že nemám moc příležitostí se seznámit s vhodným protějškem, ráda bych se zúčastnila Vaší akce.  Minulost mám vyřešenou a ráda bych se zaměřila na budoucnost.

Z. B.

Předmět:

Od: G. D.

Dobry den pani Seda. 
Dozvedela jsem se o vasi mega akci Rande v Brne. Mela bych zajem se teto akce zucastnit. 
Pred nekolika lety se muj manzel rozhodl zalozit novou rodinu, a protoze jsme spolu take pracovali, prisla jsem ve stejne chvili o muze, zamestnani i bydleni. Byly to nepopsatelně krute chvile... I kdyz od te doby uplynulo hodne vody, nenasla jsem nikoho, kdo by mi alespon castecne vyplnil tuto ztratu. Je mi totiz 53 let a osoby opacneho pohlavi v tomto veku proste dosly. 
I kdyz bydlim ve Zline, do Brna casto jezdim a muzu rict, ze je to moje studentska srdecni zalezitost. Rikam si: "Ze by na me v tomto krasnem meste cekalo jeste neco pekneho?" Proto jsem se rozhodla, ze vam napisu. 

At se Vam dari. S pozdravem 

G. D.

Předmět: Přihláška

Od: A.

Životní styl: Skaut 
Motto: Snažím se tvořit lepší svět, je to dobrodružství i zodpovědnost. 

A.

Předmět:

Od: H. a B.

Dobrý den,

objevily jsme na idnes článek a chceme přihlásit na tuto akci naší kamarádku (kolegyni). Netušíme, co všechno je potřeba za údaje.

Kolegyně je sympatická, čerstvá padesátnice. Je už téměř 20 let rozvedená , má dospělou dceru, která žije již mimo se svým partnerem.

Je hodně společenská, kamarádská, srdcařka s velkým smyslem pro humor. Ačkoliv je to ženská plnějších tvarů, umí je s grácií nosit .

Ozvěte se nám  prosím, co je potřeba ještě doplnit. Přihlašujeme jí na tajnačku, protože by nám předem řekla, že to nemá cenu aneb : kdo by chtěl tlustou .

Nicméně sama by se ráda seznámila, dceru jsme informovaly, je pro. 

Předmět:

Od: Ž. K.

Jako rozvedená máma dvou kluků nemám moc přiležitostí k seznámení se v běžném životě....

Ž. K.

Předmět:

Od: J. Š., osamělý muž z Brna s dětmi, 44 let

Zdravím,

dočetl jsem se o Vašem projektu, opětovné spojení obou národností na základě toho nejpodstatnějšího, vztahu 2 lidí, to je super myšlenka! 

Co musím splňovat, abych se mohl zapojit? 

Předmět:

Od: Anonym

Dobrý den, slečno Šedá,

v tuto chvíli jsem jedna z mnoha singles a kamarádky mě povzbuzují, ať se přihlásím do Vašeho projektu Rande 1918.

Předmět: Jsem osamocen

Od: V. J.

Dobry den ,

Rad bych se zucastnil vasi akce 1918 v cervnu. Chci se seznamit s divkou.

Jsem osamely,nemohu najit zenu, a mit s ni deti a rodinu. Pevna rodina by mela byt zakladem statu , jako je narod a pro nekoho take nabozenstvi.

Jsem 43 lety, SPS chemicka vystudovan, bydlim v Beroune, Ceska republiky. Jsem obcan CR.Umim urcite lepe anglicky nez kdokoliv z poslanecke snemovny CR.

dekuji za vyslyseni

V. J.

Předmět:

Od: L. M.

Dobrý den

Zaujal mě váš projekt a rád bych se zúčastnil. Jmenuji se L.M. je mi 34 let a stále řeším stejný problém. Střídavě žiji v různých vztazích, které se časem rozpadnou. Nejsem proutník. Jen jsem dost svůj a mám koníčky, které nejsou jednoduché na pochopení a sdílení a mimo jiné stavim barák a to je zabiják vztahů. Jsem elektromechanik, programator a řekl bych nadstandartní kutil, který tím žije. 

S pozdravem L. M.

Předmět: EX:PO Seznamka - Registrace

Od: Š. P.

Dobrý deň,
Veľmi ma zaujal Váš projekt česko-slovenskej zoznamky a držím Vám s tým palce, fakt krásny nápad! Rád by som touto formou chcel prihlásiť ako kandidáta na zoznamku môjho otca.

Je rozvedený už približne desať rokov, no so svojou bývalou manželkou už spolu nežili niekoľko rokov predtým. Neviem o tom, že by odvtedy mal nejakú romantickú známosť. Momentálne žije sám v malom byte v meste Prešov. Povolaním stavebný inžinier/stavebný dozor je zároveň spolumajiteľom stredne veľkej stavebnej firmy. Pokiaľ viem, má momentálne relatívne slušný príjem, čo je ale na jeho skromnom životnom štýle len málo poznať. ...

Spoločnosti sa nevyhýba, ale potrpí si na jej kvalitu. Sporadicky navštevuje rôzne koncerty a iné spoločenské udalosti a raz do týždňa zájde s kamarátmi na pivo. Doteraz odmietal moju ponuku pomoci pri hľadaní partnerky a nemal záujem sa registrovať do internetových zoznamiek – predpokladám, že by to považoval za „zúfalý krok“. Na druhej strane sa často cíti osamelý a myslím si, že existuje v ňom nejaký vnútorný hlas, ktorý mu hovorí, že by to za pokus stálo. Verím, že práve Vás projekt je niečo, do čoho by šiel.

Otec 58 rokov, priemernú postavu a jeho svieži a pozitívny duch robí dojem mladšieho človeka. Jeho posledné dve profilové fotky z facebooku posielam v prílohe.
Ďakujem a prajem veľa šťastia s projektom!

S pozdravom, Š. P.

Předmět:

Od: J. B.

Dobrý den paní Kateřino,

nevím, jestli se do Vašeho projektu budu hodit, ale sleduji vaše aktivity a moc se mi líbí.

Jsem už šest let po rozvodu sama, ročník 1961 a nemám odvahu se přihlásit ani do žádné seznamky. Ale k Vašemu projektu mám důvěru a ráda bych se s někým zajímavým potkala.

J. B.

Předmět:

Od: H. Z.

Vážená paní Kateřino,

jak sama píšete, v dnešní uspěchané době je těžké se na chvilku zastavit, oslovit a seznámit se se zcela novou neokoukanou tváří. A právě proto oceňuji váš nápad a chci být součástí tohoto projektu.

A proč bych měla být vhodný kandidát? Pohybuji se dennodenně mezi spoustou lidí a různých prostředí a i přes to cítím, že jsem tak nějak sama. Nejde o pohled lidí na mě, na ty působím až přespříliš společensky, ale spíše o vnitřní pocit. A proto bych chtěla na festivalu ukázat, že i já jako člověk, kterého okolí nevnímá jako izolovaného a nespolečenského, ale jako člověka lidí, se vnitřně cítí úplně jinak. Osamoceně, nemilovaně, zbytečně,...

Vyberte mě, neuděláte chybu.

Pěkný den,

H. Z.

Předmět:

Od: O. O., 35 let

Dobré odpoledne paní Šedá,

zaujal mě Váš projekt "Rande století". Jsem singl a seznamuji se převážně přes internetové seznamky (už přes 20 let), ale jsou stále menší možnosti, jak se seznámit.

Populární sociální sítě nenahradí normální lidský kontakt a facebook vyluxoval seznamky, které ještě před pár lety fungovaly.

Lidé se stále více stahují do soukromí. Ta privatizace je až patologická, budoucí člověk bude ale samosnubný, takže východisko přece jen je.

(Ještě větší problém je, když mám rád knihy a filmy,které nejsou v kurzu, kde se myslí /Vláčil, Truffaut, Bergman aj/ zajímám se o politiku, filosofii, sociologii aj, to je člověk na internetových seznamkách a nejen na nich téměř ztracený, zvláště v poslední letech)

Chtěl jsem se Vás zeptat na bližší informace a případně přihlásit se do Vašeho projektu

Díky..

Ještě k projektu rande 1918…

Vůbec nechápu rozhořčení vůči Vašemu nápadu.

Když je singles marginální menšina, tak to není problém, ale jestliže jich přibývá (údajně 20 %) tak už je to společenský problém, který se netýká jen jednotlivce. Není to pouze jeho soukromý problém, ještě k tomu, když vymíráme.

A měl by to být zájem státu, měst, aby podporovali takové projekty, na Slovensku už na to přišli.

Je to dobrý nápad.

O. O., 35 let

Předmět:

Od: S. P.

Dobrý den :-) Četla jsem článek o plánované akci k oslavě 1918 :-) Netuším, jak bude seznamka probíhat, ale souhlasím s tím, že nejlepší seznámení jsou ta osobní a ne týdny propsané na facebooku a jinde...chtěla bych se zúčastnit. Je mi 30 let, 4. jaro teď budu sama...a už nechci. Třeba je tohle šance :) Díky za zajímavý nápad i případnou odpověď :) Krásné první jarní dny. S pozdravem S. P. 

Předmět:

Od: L. M.

Dobrý den,

zaujala mě vaše akce "Rande v Brně k výročí Československé republiky".  Jsem nezadaná a hledám partnera. Na internetové seznamky už mě nebaví chodit a mám ráda netradiční setkání. Mám ráda také Brno i celou naši republiku. Posuďte, prosím, zda bych se vám hodila jako účastnice hromadné seznamky. Je mi 45 let, bydlím ve Středočeském kraji, pracuji v Praze, jsem rozvedená.

Děkuji a přeji zdar zajímavé akci. 

S pozdravem,

L. M.

Předmět:

Od: Š. N.

Ahoj Katko, 

moje kamarádka Radka mi právě poslala odkaz na tvůj projekt rande století. Mimochodem skvělý počin (jako ostatně většina tvých) vystihujici jednu z nálad a neduhů dnešní společnosti. Probíhá jakési já tomu říkám škatule škatule hejbejte se. 

Kamarádka mi odkaz poslala ve chvíli, kdy jsem jí řekla,že když si nemůžu najít pořádnýho chlapa, který není ženatý, tak si zkusím najít aspoň nějakého muže v podobné situaci jak jsem já aspoň na víkendy s dětmi. 

Do inzerátu na rande století prý mám napsat : 

Nasrana opustena matka tri deti nutne potrebuje uverit v lepsi zitrky tehle republiky ;)

Já k tomu dodám. Jsem už 2,5 roku sama se 3 malými dětmi v rozvodovém řízení,kdy jsem byla vyměněna za o 10 let mladší kus. 

Takže se prosím hlásím do projektu, pokud mohu. 

Díky. Ať se daří. 

Š. N. 

Předmět: vemte me

Od: P. P.

dobry den, moc se chci zucastnit vaseho projektu. oslovilo me to a urcite jsem idealnim uchazecem. je mi ctyricet a jeste jsem nemel opravdovy dlouhodoby vztah.

P. P.

Předmět:

Od: I.

Vážená pani Kateřino Šedivá,
......měla bych zájem být jednou ze zájemkyň na zmíněnou seznamovací akci v Brně..
Je mi 65 let a děti v cizině žijí řadu let -možná bych je mohla svým způsobem překvapit,když bych se seznámila,což by se mohlo stát na téhle seznamovací akci... jsem připravena změnit osamělost na partnerství...děkuji za kladné vyřízení a moje začlenění...

I.

Předmět:

Od: M. S.

Zdravím, slečno Šedá, a gratuluji k dalšímu unikátnímu nápadu.

Hlásím se z čiré drzosti, protože bych možná měl ve svém věku (*1956) akorát chodit na ryby. To si ovšem nechávám po devadesátce. Od doby dospělosti dětí jsem ženatý s prací, s psaním apod. 
Slovensko a jeho lidi mám rád, narodil jsem se a vyrůstal do 20 let na pomezí, v Uherském Brodě, takže jsem nikdy neměl dojem, že jsme dva národy. Mj. jsem se v 70. letech zúčastnil řady česko-slovenských astronomických expedic. 
U nás na Kopanicích a Horňácku se ostatně už koncem 19. století horlilo za vzájemnost. 

Nedávno jsem vydal pexeso Ptáci našich zahrádek a parků biligvně, což je, obávám se, jeden z velmi mála podobných počinů v ČR. Vedl mě k tomu fakt, že oddělování jazyků probíhá smutně rychle a moc lidí se to brzdit nesnaží. Váš záměr je mnohem razantnější, proto mě silně zaujal a rozveselil nadějí.

Co ode mne potřebujete vědět?
Ve kterých datech se ta legrace bude odehrávat? 
I pokud bych se Vám do záměru nehodil, mohu nějak spolupracovat v P. R.
Ať se Vám všechno daří.
M. S.

Předmět:

Od: K. K.

Vážení přátelé kulturních akcí v Brně,

náhodně jsem zaznamenal v bulváru Blesk, kde bylo info o akci v Brně, zaměřené ke 100 výročí vzniku ČSR, tedy soustředění 1918 nezadaných párů. Původně to pro mne nebylo nic významného, ale když projekt Kateřiny Šedé byl zařazen do programu ČT =" Z regionů", který často sleduji, kde současně byl podpořen primátorem Brna, kterého si velmi vážím jako netradičního politika, který ke schopen odpovědět zvídavým novinářům na každou otázku tak, že přesvědčivě vidí problémy současné doby a současně motivuje voliče k reálnému myšlení o možnosti prosperity, tak jsem pochopil, že tento projekt má svoje opodstatnění.

 Budu velmi rád, když budu jedním z 1918 človíčků, kteří se projektu budou moci zúčastnit. Bude to pro mne nejen možnost najít si partnerku, které bych mohl být "životní oporou", /současně budu očekávat od ní v podstatě totéž/ ale současně bych mohl získat informace od ostatních účastníků setkání, neboť připravuji knihu pro mladé muže, aby "pochopili" podstatu myšlení žen, které bez důkladné znalosti, jejich dosavadního vývoje a souvztažných skutečností, je bez těchto informací, zcela nepochopitelná a tudíž mnoho mužů zbytečně "vzdává" se soužití původně milované "osůbky". Důkazem je, že i další vztah si tito muži nachází většinou u stejně "naprogramovaných" žen, tudíž si buď uvědomí svou "bezvýchodnost", nebo i vlivem svého "dozrání", již přestanou dále hledat a podřídí se ve vztahu, který jim "zbyl".  

Abych jen sobecky nečerpal informace, ale byl i nápomocen projektu paní Kateřiny, nabídnu ji podklady mého života, tedy info o mém vstupu do života ve 13 letech s tehdy 30 ti-letou sousedkou  /dnes by se tomu říkalo znásilnění dítěte/ přes mnohé partnerky a skutečné 3 manželství / žil jsem jistou dobu se ženou, která ve zralém věku pochopila, že ji vyhovuje být "lesba", či s jinou, která nedokázala ve svých 44 letech nadále skrývat své potřeby v sexuálním pojetí "dominy" a jiné skutečnosti, které již jsem též sdělil do projektu  ČT o zneužívaných mužích /tedy psychicky i hmotně/

Budu velmi rád, když se projektu "1918 nezadaných párů v ČR" zúčastním. 

Jmenuji se K. K., absolvent VŠ = obor sociologie, nar. v Táboře, nyní krátce přestěhován z Prahy do Českých Budějovic. Pracuji jako ostraha MM České Budějovice a jsem již 3 rokem bez stálé partnerky, tedy osamělý stařec, který ve volném čase, již 13 let, aktivně působí v převleku, jako Pavel XIII, purkrabí Vítkova hrádku /oblast Lipenska/ kam si Vás dovoluji pozvat, aby jste načerpali mnoho duševních sil a optimismu, neboť na našem hradu se nikdy nebojovalo, ale pouze, jedlo, pilo a milovalo, což se s kolektivem "Spolku ....." snažíme uplatňovat i nyní, neboť uvnitř hradní věže je mimořádně kladné energetické prostředí. Můj život byl velmi pestrý, jak za doby minulého režimu / Svaz mládeže, práce v lidosprávě, odborech i ČSTV a ukončil pracovní éru jako vedoucí pracovník místního podniku s 240 pracovníky ve 48 provozovnách Jihočeského kraje./ Po sametovém převratu, jako Invalidní důchodce /jako cestující ve vlaku v únoru 1989, jsem přežil srážku rychlíku s nákladním vlakem/ od svých 41 let jsem prošel práce v pojišťovnictví, realitách, průzkumu trhu i právním poradenstvím v bytových otázkách a dalšími více i méně lukrativními podnikatelskými záměry.Nyní jsem jen pracovník ostrahy objektů v různých organizačních složkách, neboť potřebuji si nejen vydělat na speciální pohřební výdaje / po spálení tělesných ostatků, bude můj popel částečně rozsypán z ochozu věže Vítkova hrádku a částečně vložen do "přesípacích hodin" s říčním pískem, aby pozůstalí kamarádi a ostatní človíčkové si kdykoli mohli na hradě se mnou přiťuknout moravskou slivovicí, či jiným mokem a uvést se ve stav radosti a optimismu jejich současného žití/ Rovněž potřebuji i finančně trochu zajistit svoji dcerku, která od 14 let má "roztroušenou sklerozu" a jen díky jejímu optimismu, se přes své postižení letos dožívá 49 let svého nelehkého života.

Prosím, bude-li možnost mne do Vašeho projektu zařadit, budu rád. Na informaci o mé účasti na projektu Kateřiny Šedé se těší K. K.

HLEDÁM TĚ

Oslovujeme ženy a muže z českých a slovenských internetových seznamek,
zda by se nechtěli přijet seznámit na EX : PO.

do posilky a do ├čivota Janek - takovz╠î i jinz╠î ELPIDA-D katoliu╠łka s vo╠äneu╠łkem nevidomz╠î otec katoliu╠łky rocker screen1 Screen4 screen8 screen6 screen10 screen9 screen12 screen14 screen16 screen17 screen18 screen22 screen23 screen20 screen24 screen26 screen25 screen27 screen29 screen28 screen30 screen31 spousta bo├č┬░ch milost┬░ to╠ähotnÔÇá duchem svatz╠îm vodn┬░ znamen┬░

DOPORUČTE

Oslovili jsme starosty menších českých a slovenských obcí,
zda nemají tip na obyvatele, kterého bychom mohli pozvat na EX : PO. 

Myslím si ...

 

  • SAMOTÁŘ

    Samota je pro mě dno, kam se občas vydám, je dobré ho zažít a pak se odrazit a jít výš a dál, prostě žít.

    V. 

  • SOCIÁLNÍ PRACOVNICE EVA DUDOVÁ

    Osamělost bez domova

    Když jsme zakládali sociální podnik, chtěli jsme řešit problémy lidí bez domova, které zatím nikdo komplexně neřešil. Cílili jsme na veřejnost se záměrem nám ten úkol trochu ulehčit tím, že se bude míň pohybovat v záludných kruzích předsudků a nahlédne za oponu systému, aby věci viděla v souvislostech. Bezdomovectví je totiž systémový problém uvězněný v našich stereotypech a představách o správných hodnotách. Být bez domova a mít snahu svou situaci měnit, znamená dennodenně narážet na překážky úřadů, překonávat...

    Osamělost bez domova

    Eva Dudová, sociální pracovnice, zakladatelka sociálního podniku Přestupní stanice

    Když jsme zakládali sociální podnik, chtěli jsme řešit problémy lidí bez domova, které zatím nikdo komplexně neřešil. Cílili jsme na veřejnost se záměrem nám ten úkol trochu ulehčit tím, že se bude míň pohybovat v záludných kruzích předsudků a nahlédne za oponu systému, aby věci viděla v souvislostech. Bezdomovectví je totiž systémový problém uvězněný v našich stereotypech a představách o správných hodnotách. Být bez domova a mít snahu svou situaci měnit, znamená dennodenně narážet na překážky úřadů, překonávat odpor systému i lidí a neustále něco dokazovat okolí a taky sám sobě. Znamená to těžkou osamělost, kde nemůžete věřit ani těm, kdo s vámi sdílí totožnou situaci. Navazování partnerských vztahů naráží na bludný kruh nedůvěry nebo směnného systému nabídky a poptávky. Trocha lásky za poskytnutí protislužby a víra, že systém vydrží dostatečně dlouho, než se začne hroutit a přejde ve zneužívání, je koneckonců transakční pojetí vztahů proudící všemi kulturami. I přátelství na ulici je dávno vyčpělý pojem, získávající hodnotu jen tehdy, když se někdo mezi padlými stane privilegovaným. Zákon ulice je ovšem odrazem našich vlastních vztazích.

    Když jsme poprvé otevřeli, nečekali jsme, že ten kdo potřebuje naší pomoc je především veřejnost sama. Postupně jsme zjišťovali, jak moc jsou lidé osamělí, jak jim chybí běžná interakce. Jak se jejich mezilidské strádání neliší od problémů těch, kdo tráví dny na ulici. Viděli jsme, jak si lidé ve své izolaci formují množství strachů a z těch pak přenáší zlobu na ty nejslabší v naší společnosti. Naši kolegové bez domova spadali mezi ty, kdo mohl za posrané životy ostatních. Rozhodli jsme se proto zaměřit na komunitu, pomáhající si v odbourávání obav. Povedlo se nám zprovoznit místo, do kterého si lidé přicházejí saturovat svou odloučenost. Naučili jsme se rozpoznávat rozdíl mezi samotou a osamělostí a viděli jsme, že mít byt, práci a rodinu ještě neznamená mít funkční sociální síť. A tak jsme ji začali budovat, s lidmi bez domova, pro lidi s domovem, kde si navzájem mohou být blízko. Kde se rozhovor netočí kolem počasí nebo sportu, ale sebereflexe nebo pochybnosti vlastní identity v době změn. 

    Osamělost vnímáme o to naléhavěji, o co více kontakt probíhá ve virtuálním světě. Zvykli jsme si nemluvit o svých pocitech, své problémy vměstnat do odpovědi na otázku „jak se máš?“ a sebereflexi vytěsnit otupujícím stereotypem. Lidé bez domova sice jsou offline, ale vnímají jiný druh osamělosti, jsou to buď ti, co nevidíme, nebo ti, co záměrně ignorujeme. Představují vytěsněný prvek, který zrcadlí naší kolektivní nejistotu postavení ve společnosti a nedostatek ochrany, přestože žijeme jako slušní lidé. Pravděpodobnost, že někdo z nás bude ohrožen chudobou nebo ztratí bydlení, se stále zvyšuje. O co více se však zvyšuje, o to více se bráníme představou, že tito lidé si za své problémy mohou sami, a proto by se to nám určitě nikdy nemohlo stát. Stavíme si tak bariéru a dělíme společnost na „my“ a „oni“. Překročení těchto zdí se zvládne, jedině když se zaměříme na to, co máme společné. Když občas vykročíme ze své bubliny, když někomu dovolíme, aby nám změnil názor, když zjistíme, co stojí za našimi obavami, když občas zkrotíme svá ega. Trochu tím otřeseme svým světem a možná otřeseme pevnými základy, na kterých stojí naše víra ve společnost a její systém fungování, ale získáme mnohem větší vhled.

    Jako tým jsme svou vlastní osamělost pocítili při budování našeho sociálního podniku, při hledání opory sami v sobě i v komunitě, při pomoci lidem bez domova. I při řízení toho místa jsme se přes veškerou participaci ocitli v pozici, kdy jsme každý v samotě dělal něco jiného. I přes vědomé popírání hierarchie přesto její základy, které si neseme už od školy, pronikaly do našeho řízení. Ve chvíli, kdy jeden člověk kombinuje většinu funkcí potřebných pro vedení neziskovky, nastává problém. A velká izolace. Kompetence se nedají předat, stáváme se šéfem, nosíme si své úkoly v hlavě a nemáme komu říct, co všechno nás trápí. Na ramenou nosíme celý podnik. A nečekaným supervizorem se stává kolega bez domova. Našimi průvodci a netušenými facilitátory se mohou stát lidé, od kterých bychom to ani nežádali. Lidé bez domova nemusí nutně představovat každodenní superhrdiny, ale jejich léčba vztahů nám ukazuje, jak moc potřebujeme pracovat na těch svých. Cítit se sám v davu je přirozeným pocitem a v jeho zlepšení mohou pomoci ti, které běžně nevnímáme jako rovnocenné. Přitom nešťastná situace nutně neubírá na charakteru a spojenectví můžeme dostat od lidí, kteří teprve bojují za získání svého bezpečného místa.  

  • BARMAN

    Seznamovat se je pro mne opravdu jednoduché, ale nemyslím si, že to tak bude pořád. Seznámit se v pokročilém věku je velký problém. Důchodci nemají Facebook a nechodí ven.

    Osobní zkušenosti se seznamkou mám, ale to nechcete vědět… používal jsem ji hlavně v zahraničí a sice jsem se seznámil, ale trvalo to jen dva měsíce, vlastně jsme si nerozuměli.

    Anonym, barman, 25 let

  • ÚČETNÍ

    Služeb na seznamce jsem využívala, bohužel jednu dobu opravdu hojně. Opustil mne manžel a já neměla čas seznamovat se klasicky. Byl to jednoduchý způsob navázání kontaktu, ale nemyslím si, že by to reálně někam vedlo.

    Účetní, 45 let

  • PSYCHOLOG PhDr.TOMÁŠ NOVÁK

    Být či nebýt sám?

    Potřeba blízké, neformální, osobní komunikace patří k základní psychické výbavě člověka. „Když vás dlouho nikdo nehladí, začne vám vysychat mícha,“ napsal psychiatr Eric Berne. „Hlazení“ coby  typ komunikace lze stabilně realizovat především v manželství – ať již sezdaném nebo nesezdaném – a v rodině. Vztah, to je mezi osobami, jež svůj život dlouhodobě sdílejí, mají o sobě mnoho i neformálních informací, dosti vědí o svých přáních, obavách i hodnotách. Díky vysokému tempu, migraci, individualismu jsou  tč. sociální vazby křehčí než dřív. Přinejmenším průměrně spokojená rodina a partnerství...

    Být či nebýt sám?

    PhDr. Tomáš Novák, soukromý psycholog Brno

    Potřeba blízké, neformální, osobní komunikace patří k základní psychické výbavě člověka. „Když vás dlouho nikdo nehladí, začne vám vysychat mícha,“ napsal psychiatr Eric Berne. „Hlazení“ coby  typ komunikace lze stabilně realizovat především v manželství – ať již sezdaném nebo nesezdaném – a v rodině. Vztah, to je mezi osobami, jež svůj život dlouhodobě sdílejí, mají o sobě mnoho i neformálních informací, dosti vědí o svých přáních, obavách i hodnotách. Díky vysokému tempu, migraci, individualismu jsou  tč. sociální vazby křehčí než dřív. Přinejmenším průměrně spokojená rodina a partnerství je nabízí. Nedostatek základní osobnostně intimní citové vazby k partnerovi vede nejen k citovému strádání. Může vyvolat psychosomatické onemocnění. Může podnítit i výrazně rizikové chování. Namátkou od alkoholismu po promiskuitu a její následky. Prokazatelná je kratší doba života.

    Společenské změny v ČR  mimo jiné přinesly  pojem „kamarádství s výhodami“. Výhody znamenají možnost sexuálního kontaktu a kamarádství je „staré, dobré“ přátelství. Přinejmenším takové kamarádství je obvykle předpokladem plné a spokojené akceptace tzv. single životního stylu.

    Není-li přítomen alespoň tento „alternativní intimní vztah“, prožívají osamělí svoji situaci spíše jako prohru. Okolí k nim přistupuje ambivalentně. Sociálně je obecně plně akceptován jen problém osamělosti ve stáří. V intimitě širší rodiny nebývá přijímán ani ten. V údajném „svatém“ zápalu pro zachování světlé a výlučné památky zesnulých nevidí dospělé děti rády nové partnerské vazby ovdovělých rodičů. Pod přehršlí slov v této souvislosti často převládá materiální motivace. 

    Osamělí jsou „biti na daních“, jsou na ně přesouvány méně příjemné pracovní úkoly. Zároveň bývají za práci méně odměňováni, neb nejsou „tátové (mámy) od rodiny“. Přes zdánlivou snadnost může být komplikováno i využití volného času. Nejen proto, že „ve dvou se to lépe táhne“, ale i proto, že přidat se jako single k párům je složité. Někdy vzniká až jakýsi bludný kruh. Sociální kontext podporuje životní styl osamělce. Ten se pak sám vzdává sociálních kontaktů.

    Nástin typologie osamělých

    Sami z objektivních příčin: Většina osamělých  se (chybně) řadí právě sem. Může jít o odlišnou sexuální orientaci bez coming outu.

    Odložené hledání partnera: Čas na skutečně vážnou známost se během uplynulého čtvrtstoletí posunul o deset let. I tak odkládat hledání partnera až na dobu profesionální i finanční stabilizace je problém. Nejen proto, že například v době, kdy již zaplatím hypotéku – kolem sedmdesátky – je více volných žen než mužů. Traduje se, že „muž po čtyřicítce je buď ženatý, zadaný, mrtvý nebo psychopatický“. Méně se ví, že i muži „dosti po třicítce“obtížně hledají partnerku odpovídající jejich představám.

    Rozvedení či samotní s dětmi: Jde především o matky samoživitelky. Partnerský mýtus dí: „Mám-li rád/a tebe, budu mít rád/a i tvé děti. Významný psycholog J. Piaget napsal: „Děti máme milovat za to, že jsou, ne za to, jaké jsou“. Příchozí do rodiny mnohdy stěží dokáže naplnit ono doporučení.

    Nadměrně vázaní na rodiče i klienti „mamahotelu“: „Tatínek to měl snadné. Mohl si vzít maminku, ale co já? Abych si hledal cizí ženskou!“ Vtip platí po úpravě i pro dcery. Navíc je draho a plný měsíční servis mamahotelu pořídíte za cenu večeře pro dva v dobré restauraci.

    Příliš vázaní na bydliště nebo zaměstnání: Nepřestěhují se. Výrazná tu bývá převaha mužů žijících na vesnici.

    Traumatizovaní předchozími zkušenostmi: Jeden z mých klientů striktně požadoval, aby se jeho nová partnerka nejmenovala Jarmila. Tvrdil, že s ženou onoho jména prožil peklo. Deset let jsou již rozvedení, ale vzpomínky nevybledly.

    Sociálně plaší, výrazní introverti: Nedokáží aktivně iniciovat sociální kontakt. Pokud jsou protějškem tzv. uhnáni, neumí vztah rozvíjet.

    „Podivíni a lidé nápadní“: Název použil otec české psychiatrie profesor Heveroch pro jedince později nazývané psychopaty. Mezi osamělými jsou i ti, kdož bez problémů fungují všude jinde, jen ne v partnerství. Nevyzrálí – byť dávno dospělí s požadavky na vztah, na úrovni patnáctiletých. Věční romantici neschopní zvládat vývoj vztahu k vzájemné adaptaci.

    Dodat lze: „Samota není zlá, pokud člověk žije sám se sebou v míru a má co dělat.“

  • STUDENTKA

    Seznamování je pro mě spíš složité. Dokud se někdo nesnaží o mě, tak já nijak nikoho nebalím. S partnerem jsme se seznámili v práci. Když dělal na pokladně v Albertu, vrátil mi víc, než měl. Pak toho důvodu využil, a aby mi to „vrátil“, tak mě pozval na víno. No a pak jsme si povídali celou noc.

    L., studentka VŠ

  • MANAŽER

    Za život jsem se často stěhoval a někdy mi dělalo problém znovu si najít v novém městě okruh známých. Přítelkyni jsem potkal jako fotograf na masopustu. Dlouho jsme si potom psali, v létě to vypadalo, že z toho nic nebude, ale nakonec jsme do toho vlítli tak po hlavě, že se z toho vzpamatováváme ještě teď.

    Na výročí republiky se pojedu podívat k pomníku pradědečka, který padl za války.

    J., PR manažer

  • STUDENTKA

    Byla jsem v Praze s kamarádkou z Plzně a dělaly jsme trhlé věci a jedna z těch trhlých věcí byl speed dating. Navymýšlely jsme si o sobě miliardu věcí, že studujeme shity, jako nutriční terapeut, a byli tam borci, kterým bylo 25–30 let a 5 z 8 byli ajťáci. Kdybych to myslela vážně, tak bych se musela zastřelit.

    K., studentka

  • DOKUMENTA-RISTKA

    Osamělost

    Jsem dokumentaristka a dlouho jsem hledala svoje téma. V čem si připadám silná, co mě zajímá... Pochopila jsem, že jsou to vztahy. Vztahy mezi lidmi, mezi partnery, mezi rodinami – lidské osudy – protože naše soukromé životy jsou to nejcenější, co máme. Systematicky se tedy snažím mapovat a poodkrývat to, co nás ovlivňuje. Moderní dějiny se odvíjejí strašně rychle. Generace od generace se mění podmínky...

    OSAMĚLOST

    Jana Počtová, dokumentaristka

    Jsem dokumentaristka a dlouho jsem hledala svoje téma. V čem si připadám silná, co mě zajímá... Pochopila jsem, že jsou to vztahy. Vztahy mezi lidmi, mezi partnery, mezi rodinami – lidské osudy – protože naše soukromé životy jsou to nejcenější, co máme. Systematicky se tedy snažím mapovat a poodkrývat to, co nás ovlivňuje. Moderní dějiny se odvíjejí strašně rychle. Generace od generace se mění podmínky spolužití. Dlouho zaběhnutý systém, kdy rodiče jako absolutní autorita předávali svým dětem zkušenosti, se změnila. Málokterý rodič dneska dokáže porozumět plně tomu, co se odehrává v mysli jeho dětí. Ony zkušenosti jsou dnes možná strašně rychle zastaralé. Naši praprarodiče či prarodiče vyrůstali v době, kdy sociální a ekonomické podmínky byly jakýmisi mantinely. Partneři byli na sobě závislí. Naši rodiče již onu závislost pomalu rozpustili. A teď jsme tu my. A co se stane, když už nemáte vnější, umělé podmínky, které vás drží pohromadě? Přijde zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Říká se tomu svoboda. Největší dar 21. století a zároveň i jeho velké břemeno. Jak se vyznat v tom, co je správné, co opravdu chceme, jaký krok máme udělat, jak se rozhodovat? Když všechno závisí jen na nás...  jaká samota... 

    Za tu dobu, co se podobným tématům věnuji, jsem sice nenašla odpovědi, ale vytříbila jsem si alespoň trochu otázky. Tématem tohoto textu je samota. Zdá se, jakoby sílila. Přitom všechno kolem nahrává opaku. Každý je propojený, máme sociální sítě, máme mnohem více možností jak využít volný čas, jednodušeji se spojíme s další, jinou živou bytostí – a stejně je to málo. Rozvodovost stoupá, skoro třetina dětí nevyrůstá pouze s biologickými rodiči, máme tisíce nových termínů. Patchwork rodina, střídavá péče, singles, otevřený vztah, polyamorie, mingles... mám pocit, že co rok, to nějaký nový termín, nová škatulka. Netuším, jestli samota je to hlavní téma dnešní doby. Možná je to spíše jakási prázdnota, se kterou si stále neumíme poradit. 

    Podstata duchovního života člověka dříve příslušela spíše jakýmsi vyšším principům. Víře v Boha, víře v panovníka, zkrátka v něco či někoho, kdo z nás sejmul onu plnou odpovědnost za naše rozhodnutí. Dnes se prostředkem naplnění stala kariéra, potomci a hlavně náš partnerský vztah. Skrze partnera hledáme úplnost. Vkládáme tedy onen pocit prázdnoty do něčeho či někoho, kdo na to zkrátka není dimenzovaný. Což sebou zákonitě přináší větší a větší zklamání. Čili i větší pocit samoty. A jaká samota může být větší, než ta, kterou prožíváte ve dvou. Ona má totiž tendenci se pak dvojnásobit. A tak se vracíme na začátek – sociální a ekonomické aspekty naší doby nám dávají další varianty. Už nemusíme za každou cenu vydržet s jedním partnerem až na věky (i když se o to všichni samozřejmě strašně snažíme). Další pokusy o partnerství jsou již zatížené minulostí. A s každým dalším vztahem se ona minulost prohlubuje, stavíme si uvnitř pevnější bariéry, abychom přetrpěli další a další zklamání v druhých a hlavně sami v sobě. Ztrácíme naivitu, která je pro každý vztah tak nutná a potřebná. Více se hlídáme, všechno obracíme z každé strany ne dvakrát, ale dvacetkrát. Více zklamání, více pocitu samoty, více prázdnoty. 

    Ale ať je to, jak je to, je dobré si to uvědomit, ale stejně tak je i užitečné se v tom neutápět. Jsou mnohem horší věci, než je samota. Třeba zrovna ta prázdnota... Ta totiž boří a nepomáhá stavět. Ale faktem je, že jsem daleka myslet si, že mám pravdu. Mám jenom názory. Podobná témata jsou nevyčerpatelná a všechno jsou to jenom sřípky do mozaiky. A já si tak trochu říkám, že je štěstí, že ji nejsme schopni celou složit. Možná právě ona “každá další snaha” je krokem směrem od samoty – jakkoliv pateticky to může znít. 

  • STUDENTKA

    Se seznamováním je to někdy snadné, někdy horší, i když já se vlastně seznamuji jenom pod vlivem alkoholu. Jo, nikdy sem si nezačala něco s někým střízlivá. Ale není to tak, že jsem alkoholik, jen sem málo komunikativní, a když si dám decku, ráda povídám. No a zrovna asi nejvíc směšná historka je ta, kdy sem na svojí platonickou lásku vylila pivo a portské, jen proto, aby si mě všímal. Jó, léta dospívání…

    M., studentka

  • NA MATEŘSKÉ

    S manželem jsme se seznámili na diskotéce v Německu. Zvláštní na tom bylo to, že mě viděl poprvé v životě a hned mi řekl, že si mě chce vzít za manželku. O osm měsíců později se to fakt stalo.

    L., na mateřské dovolené

  • STUDENT

    No párkrát jsem něco podělala, měla sem super vztah, super kluk, vypadalo to nadějně, naši ho znali, já znala jeho rodiče. Pak se prostě něco podělalo, rozešli jsme se, on studuje v jednom městě, já ve druhým. Jo to dává smysl. Vztahy na dálku nefungujou a kdo říká, že jo, kecá nebo má svatozář na hlavě.

    C., student VŠ

  • SENIOR

    Jsem důchodkyně na volné noze, na té zdravé samozřejmě. A pokud bych našla milionáře s bazénem, možná bych prodala svou čivavu a jela k moři.

    Hana, 72 let

  • SKLADNICE

    Ve vztahu nejsem a seznamování je pro mě spíš složité. Mám strach, že až se s někým seznámím a pak se mi nebude líbit, že se ho nezbavím. S bývalým přítelem nás seznámili kamarádi, když jsme hráli volejbal. Zjistili jsme, že máme narozeniny ve stejný den. To mě zaujalo. Asi za rok jsme se dali dohromady.

    M., skladnice, 50 let, rozvedená

  • VÝROBA

    Seznamovat se je pro mě hodně složité, přítele jsem našla přes seznamku. Rande proběhlo krásně. Byli jsme na kávičce v restauraci, povídali si a zamilovali se na první pohled.

    V., operátorka výroby

  • SESTRA

    S mým současným přítelem jsme se seznámili na plovárně. Byli jsme oba na brigádě, nabízeli jsme cocacolu jako promo akci, oba vlastně náhodou jako záskok. On tam přišel se strašnou kocovinou, já se mu líbila, on mně taky a nějak se to stalo a jsme spolu 6 let.

    K., zdravotní sestra

  • MATKA

    Otec mého dítěte mne opustil po pěti letech vztahu. Na seznamce jsem navázala kontakt s několika muži a s tím posledním jsem dodnes.

    Myslím si, že oslavy republiky prožívají více starší lidé. Né, že by nám to bylo jedno, ale nemáme ty potřebné vzpomínky a myšlenky.

    Svobodná matka, 30 let

  • IT

    Slavit? Nebudu. To by mne mohlo přijít draho.

    Tomáš, IT specialista, 42 let

  • PODNIKATELKA

    Jsem mladá a mám mladého manžela. Takže není těžké se seznámit. Ale lidé jsou dneska divní. Takže to není u všech stejné. Když mi bylo asi dvanáct let, měla jsem profil na Libimseti.cz, a to až do patnácti. Ale nic z toho nebylo, zato moje kamarádka byla úspěšnější, ale stejně pak skončila s klukem, kterého poznala venku. A můj děda si přes seznamku našel kámošku.

    Bára, začínající podnikatelka, 20 let

  • KURÁTOR, EXTERNÍ PEDAGOG FaVU

    Telefonát pro Karin Dreijer

    Při přemítání nad tématem tohoto textu se mi vybavil Exupéryho hrdina, Malý princ, když se poprvé ocitnul na naší planetě, uprostřed pouště, kde se setkal s hadem. Malý princ se v pustině cítil osamělý a ptal se proto hada, kde jsou lidé. Had mu odpověděl, že i mezi lidmi může být člověk velmi osamělý. A zdá se, že hadova slova mají dnes mnohem větší opodstatnění, paradoxně v době, kdy je celý svět propojený tak jako nikdy dříve. Jak vidíte, pojal...

    Telefonát pro Karin Dreijer

    Miroslav Maixner, kurátor, externí pedagog FaVU VUT v Brně

    Při přemítání nad tématem tohoto textu se mi vybavil Exupéryho hrdina, Malý princ, když se poprvé ocitnul na naší planetě, uprostřed pouště, kde se setkal s hadem. Malý princ se v pustině cítil osamělý a ptal se proto hada, kde jsou lidé. Had mu odpověděl, že i mezi lidmi může být člověk velmi osamělý. A zdá se, že hadova slova mají dnes mnohem větší opodstatnění, paradoxně v době, kdy je celý svět propojený tak jako nikdy dříve. 

    Jak vidíte, pojal jsem tento text o osamělosti poněkud globálně, cestovatelsky, ale z pouště se teď přesunu do civilizačního mraveniště, do Londýna na konci minulého roku. Blížily se Vánoce a v metru mě mezi záplavou jiných reklamních plakátů zaujala kampaň snažící se upozornit na těžké chvíle, které zvláště v době svátků prožívají staří osamocení lidé. U nás nejsme na podobné kampaně příliš zvyklí. Ale v kosmopolitním Londýně složeném snad ze všech národností a kultur globalizovaného světa mě už mnohokrát překvapila nevídaná solidarita a ohleduplnost mezi spoluobčany při běžných každodenních situacích. Pokusil jsem se proto o zmíněné kampani zjistit víc. Ukázalo se, že nadace, která za projektem stojí, organizuje pro osamělé lidi různé aktivity anebo jim prostě jen zavolají a popovídají si s nimi. Přičemž právě o svátcích, jako jsou Vánoce, doléhá samota na mnoho lidí ještě tíživěji a jakákoli vzpruha jim může pomoci.

    Začal jsem uvažovat nad tím, jestli není náhodou v Londýně víc osamělých lidí než jinde. Je logické, že život ve velkoměstě s důrazem na sebenaplnění, kariéru a maximální svobodu ve vztazích, bude asi generovat více singl lidí, než nějaké malé tradiční venkovské kolektivy. A v tom jsem si vzpomněl na naši svatební cestu před dvěma lety. Náš cíl byla Sardinie a měli jsme v plánu projet skoro celý ostrov a poznat jeho tajemství. Při předběžných rešerších mě asi nejvíc zaujal fakt, že po japonské Okinawě je to druhé místo s nejvyšším počtem stoletých lidí na světě. Dokonce tam mají jakousi turistickou trasu nazvanou Stezka stoletých, kombinovanou s ochutnávkou vín při návštěvách. Na internetu se dočtete, že podobných lokalit je na světě víc a že velkou roli tam vždy hraje zdravá vegetariánská strava. Ale v případě Sardinie, chyba lávky – vepřové a tučné sýry jsou tu na denním pořádku. Nejvíc stoletých tu žije v horském regionu Barbagia a z vědeckých výzkumů vyplynulo, že tyto čiperné lidi drží při chuti do života mimo jiné také silně komunitně zaměřený život tradičních velkorodina vesnických kolektivů. Tito lidé nejsou nikdy sami. Kromě toho, že jsou přes vysoký věk stále velmi aktivní, každý večer sedávají stařečci spolu na návsi při sklence vína a drbou, podobně jako stařenky s kamarádkami při mnoha příležitostech, které život v kolektivu nabízí. Tady není základem státu rodina, tady je rodina státem a přátelé nejsou jen profilovky na facebooku nebo letmá setkání na nějakých akcích.  Všichni se velmi dobře znají a prakticky celým životem putují spolu. Návštěva v jedné z takových rodin nás během svatební cesty v tomto pocitu jen utvrdila.

    Jak velkou roli hraje pro člověka pocit propojení s blízkými, jsem si uvědomil už v souvislosti s odchodem prababičky. Do poměrně vysokého věku byla velmi čiperná, ale velice rychle začala psychicky i fyzicky scházet poté, co se naše rodina odstěhovala ze společného domu na dědině do města. Prababička pak pár měsíců poté zemřela. Podobná věc se stala i s naším dědečkem, který extravagantně oslavil svoje sedmdesátiny jako vdovec tím, že si našel přítelkyni a za tou se hned odstěhoval. Psychicky mu to velmi pomohlo, ačkoli se dostal na dědině do řečí. Společně pak spokojeně žili víc než dvacet let, dokud se jeho paní zdravotně nepřitížilo a její rodina ji nepřesunula do vzdáleného pečovatelského domu. Dědík, jak jsme mu říkali, pak zůstal sám, ale navzdory častým návštěvám rodiny ztrácel zájem o cokoli, stáhl se do sebe a do roka odešel i on.

    Tak a teď to může vypadat, že se celou dobu zabývám jen starými lidmi, čilije na čase se zase vrátit do londýnského metra k jeho plakátům. Nebyly tam totiž jen plakáty upozorňující na osamělé důchodce, ale i na mladé a teenagery utíkající z domova kvůli špatným vztahům. Většina reklam však upozorňuje na skvělou možnost laciné dovolené v Karibiku s BritishAirways, nejnovější střílečku Call of Duty, nutnost pořídit si virtuální asistentku Alexu do domácnosti od Amazonu (v podobě černého futuristického válce, který na vás mluví), anebo i nové album mého oblíbeného hudebního projektu FeverRay.  Na internetu jsem se dozvěděl, že jeho zpěvačka Karin Dreijer v nových skladbách zpracovává svoji zkušenost s rozvodem, nově nabitou sexuální svobodou a za největší zlo dneška považuje svazující tradiční nukleární rodinu. Hmm, proběhla mi hlavou vzpomínka na to množství single kamarádek a kamarádů hledajících i dlouho po třicítce ideální protějšek, který by je neomezoval a hodil se k jejich pojetí svobody a realizace v současném světě. Vzpomněl jsem si na kamaráda, který byl zapřisáhlým vyznavačem singl života neomezeného obtížemi s partnerkou a jeho překvapivý skok z mostu, když mi pár měsíců před tím říkal, že by si přál ženu, dítě a rodinu, ale bojí se, že je mít nebude. Na mysli mi vytanula představa zestárlé Karin Dreijer, jak jí na Vánoce volá zaměstnanec dobročinné nadace na podporu osamělých lidí.

    Já i mí známí máme všichni stovky přátel na facebooku a každý den nám přes sociální sítě chodí pozvánky na skvělé akce plné zážitků. Ale přesto se mi znovu vybavují slova hada, která řekl Malému princi. Když si to tak celé shrnu, tak docházím k závěru, že Největší československé rande, které teď pořádá Kateřina Šedá, je vlastně skvělou oslavou výročí, mementem i příslibem do budoucnosti něčeho, jako je náš stát. I ten se skládá v prvé řadě z lidí, kteří by bez sebe navzájem ničím nebyli.  

  • NEZAMĚSTNANÝ

    Když jsem ještě bydlel v Americe, používal jsem seznamovací appky. Ale už si je nepamatuju. Bylo to k ničemu, protože to tam chodí jinak. Lidi se tam seznamují jinak a mají jiný životní styl. Dokonce jsem tam poznal Češku, chvilku jsme spolu byli. Jenže já už na to takhle nevěřím...

    Kdyby mě někdo pozval na oslavu republiky, asi půjdu, ale ne kvůli oslavě. Půjdu kvůli kamarádům.

    Nezaměstnaný, 29 let

  • STUDENT

    Jen tak se neděje, že bych někoho sbalil. Spíš ten Facebook, to funguje. Na seznamkách jsou jen lidé, kteří se stydí za svoji váhu. Tam nepoznáte, jak kdo doopravdy vypadá. Přijde to až na prvním rande, a to pak někdy litujete.

    Starší lidé se neseznámí jako my, třeba v hospodě. Mají takovou uzavřenou partu a z té se nemůžou dostat. Stejně jsou ty milostné příběhy pořád dokola...

    Adam, student 20 let

  • MANAŽER

    Jsem ve vztahu. Seznámili jsme se kupodivu lehce, jsem totiž opravdu komunikativní typ.

    Co se týče seznamek, zkušenosti s nimi nemám, ale má spolupracovnice ano.

    Výročí republiky prožívám celoročně svými kulturními aktivitami. Rád bych se mimo jiné zúčastnil velké, veřejnosti otevřené akce k oslavení tak krásného výročí.

    Nejhezčí láska ve starším věku, je u lidí, kteří si jí drží už od mládí.

    Andrej, manažer 28 let

  • ZEDNÍK

    S bývalkou jsem se seznámil na Slovensku, a to tak, že jsem jel na motorce na výlet a ptal se na cestu. Potom jsme se dali do řeči a já ji pozval na zmrzlinu. Postupem času jsme si psali a dali se dohromady.

    F., zedník

  • KADEŘNICE

    Seznamování s jinými lidmi je pro mě snadné. Seznamování, ze kterého by byl vztah, to je horší. Se svým bývalým přítelem jsem se seznámila jednoduše, klasika, přišel oční kontakt a bylo to. Jo, a jednou jsem měla staršího přítele, ten mi řekl, že mi ve školce četl pohádky, abych líp usnula. Tak to mě rozsekalo.

    L., kadeřnice

  • PRÁVNÍK

    Seznamování je pro mě složité, vždy mi chybělo sebevědomí a neumím oslovit cizí lidi. Se svou přítelkyní jsem se seznámil tak, že ji přivedl kamarád do naší party jako svoji holku. No a po pěti letech jsme skončili spolu.

    Výročí republiky asi nijak slavit nebudem, maximálně v klidu spolu doma na gauči, s vodní dýmkou a pivem.

    J., právník

  • PSYCHOLOG PhDr.Tomáš Novák

    Prkýnkáři coby realita seznamování

    Následující rozhovor proběhl mezi psychologem /P/ a jeho dlouholetým klientem /K/.

    K : Pane doktore, moc jste mi pomohl při rozvodu. Na vašich www stránkách jsem si přečetl citát „dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje“ a mně teď výborně funguje prkénko. Tak jsem vám jedno donesl. (Podává dřevěné prkénko na krájení masa či zeleniny.)

    P: Hm a na co se vám osvědčuje…?

    K: Na baby, pane doktore, na baby.

    P: Jak „na baby“?

    K: Víte, mně už je po čtyřicítce, já se nemůž

    Prkýnkáři coby realita seznamování

    PhDr. Tomáš Novák, soukromý psycholog Brno

    Následující rozhovor proběhl mezi psychologem /P/ a jeho dlouholetým klientem /K/.

    K : Pane doktore, moc jste mi pomohl při rozvodu. Na vašich www stránkách jsem si přečetl citát „dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje“ a mně teď výborně funguje prkénko. Tak jsem vám jedno donesl. (Podává dřevěné prkénko na krájení masa či zeleniny.)

    P: Hm a na co se vám osvědčuje…?

    K: Na baby, pane doktore, na baby.

    P: Jak „na baby“?

    K: Víte, mně už je po čtyřicítce, já se nemůžu na internetu seznamovat s mladýma holkama. Musím brát jen ty starší, už jetý, co mají děti. Na první schůzce jsem maximální slušňák. Nic si nedovolím. Vykládám, jak mám děti rád, vyptám se, jak se její děcka jmenují. Musím si to ale nenápadně napsat. Ono se to plete, dneska je to samej Jakub a Barborka. Domluvím si druhou schůzku a na tu přijdu s prkýnkem. A vony to žerou aji s navijákem.

    P: Jak se to projevuje?

    K: Třeba včera. Přijdu, dám jí prkénko a řeknu: „Víš, to není pro tebe. To je pro tvýho Ríšu. Dneska je všude těch žloutenek, tak kvůli hygieně. A taky kvůli vitamínům, je to dřevo a na tom se udrží vitamíny líp než na umělé hmotě.“ No, ona hned začala bulet a povídá: „Ty seš takovej hodnej. Každej chlap mě chce jenom šukat a ty jsi první, kdo si vzpomněl na Ríšu!“

    Co vám mám o tom víc povídat. Za hodinu mi stejně dala.

    Poučení z krizového vývoje 

    Je-li žena takříkajíc svolná, nebývá pro ni problém vytvořit sbírku prkének. Pragmaticky nutno přiznat, že taková sbírka může být v životě použitelnější než např. sbírka zvadlých růží.

    Děti jsou cestou k srdci i k jiným orgánům ženy.

    Rčení: „Když mám rád(a) tebe, budu mít rád(a) i tvé děti“ je partnerský mýtus. Realita bývá složitější.

    „Děti máme mít rádi za to, že jsou, a ne za to, jaké jsou“ děl psycholog Jean Piaget. V praxi to platí především u dítek, jichž jsme rodiči pokrevními. 

    Muž po čtyřicítce bývá ženatý, zadaný, mrtvý nebo hodně svérázný“. Na vysvětlenou: Původně v této souvislosti užívaný termín psychopatický nahrazujeme velkou svérázností mj. i proto, že psychopatie již není uvedena v platném seznamu duševních chorob.

  • SOCIÁLNÍ PRACOVNICE

    Celý život pracuji s postiženými lidmi a vnímám jejich vzájemné vztahy každý den. I když si myslím, že to mám sama jako nezadaná žena těžké, jsou tady lidi, kteří to mají ještě těžší. A svým způsobem to mají lehčí. Stačí jim méně a radují se tak paradoxně více. Znám spoustu párů, kteří se seznámili na terapii, a teď si navzájem pomáhají v cestě životem.

    Znám muže, který přišel o dolní končetiny, který si našel ženu bez rukou. Zní to možná jako ze špatného filmu, ale mají spolu dceru. Zcela zdravou dceru. Starají se o ni, jak nejlépe můžou, a vždycky si poradí, nemají na výběr, ale žijí šťastně.

    Marta, sociální pracovnice, 50 let

  • Jsem sám. Je to už dlouho a nedá se s tím skoro nic dělat. Jsem gay a je to v naší komunitě občas opravdu těžké, najít někoho, kdo je opravdu kompatibilní. Jenže já chci být opravdu konečně šťastný a žít s někým, kdo mi dodá smysl bytí.

    Seznamování není o věku, je to přirozené od malička až do smrti.

    Oslavy republiky vnímám opravdu velice pozitivně! Lidé mají tak málo času a jsou tak sobečtí, že toto aktuální téma přehlížejí. Dva rozdílné národy se oddálily. Čas tak rychle utekl a v dnešní době se přehlíží základní lidské potřeby, mezi které city k druhému dle mého patří. Oslavil bych tedy výročí rád a se všemi.

    Viktor

  • KADEŘNICE

    Seznamování s jinými lidmi je pro mě snadné. Seznamování, ze kterého by byl vztah, to je horší. Se svým bývalým přítelem jsem se seznámila jednoduše, klasika, přišel oční kontakt a bylo to. Jo, a jednou jsem měla staršího přítele, ten mi řekl, že mi ve školce četl pohádky, abych líp usnula. Tak to mě rozsekalo.

    L., kadeřnice

  • Jako každá sem se zamilovala do toho nesprávného, ale bohužel mi to nedošlo moc brzy. Je to zvláštní, jak můžete někoho skutečně milovat, mít v sobě ty emoce – tak pevné a jisté, a najednou to díky bohu a času prostě zmizí a není nic. Nic, co vás tehdy táhlo k zemi nebo dávalo světlo na šedý den. Najednou to prostě zmizí a vy jenom doufáte, že to přijde někdy znovu.

    K.

  • Samota, to je klid, ale i utrpení. Je to něco, co máme všichni, ale nikdo to nechceme, všichni se jí bojíme. To je jako se stářím, lidi se nebojí až tak samotného stáří, ale spíš právě té samoty.

    M.

  • PEDIKÉRKA

    Momentálně jsem sama. Nemyslím si, že je těžké se seznámit, ale je to všechno ovlivněné touhle dobou. Každý je teď na sociálních sítích a tak podobně. Asi je to takhle v něčem jednoduché, ale na druhou stranu ta komunikace mezi lidmi není, co bývala. Kamarádka mi jednou vytvořila profil na seznamce, ale byla to opravdová hrůza. Nikdo z nich nebyl normální. Taky mi nikdo nepadl na první pohled do noty, i když nejvíce záleží, co tam o sobě napíšete. Ale mám spousty kamarádek, které se seznámily právě přes internet, a klape jim to.

    Pedikérka, 33 let

  • ETNOLOG URBANISTA

    Tři příběhy

    Příběh první
    S tématem osamělosti a touze navázat lidský kontakt jsem se snad náhodou setkal již v předškolním věku – vyrůstal jsem u prarodičů ročníku 1914 a 1920, kteří mě hodně seznamovali s děním, písněmi a ideály doby svého mládí – první republiky. V našem olomouckém panelovém domě jsem si jako čtyřletý hrál na rybáře, kdesi získal „prut“ a z balkonu ve 4. poschodí nahazoval na provázku virtuální nástrahu. Nahazoval, namotával, nahazoval a tak pořád dokola… Až jednoho dne…

    Tři příběhy

    Vilém Švec, etnolog, urbanista

    Příběh první
    S tématem osamělosti a touze navázat lidský kontakt jsem se snad náhodou setkal již v předškolním věku – vyrůstal jsem u prarodičů ročníku 1914 a 1920, kteří mě hodně seznamovali s děním, písněmi a ideály doby svého mládí – první republiky. V našem olomouckém panelovém domě jsem si jako čtyřletý hrál na rybáře, kdesi získal „prut“ a z balkonu ve 4. poschodí nahazoval na provázku virtuální nástrahu. Nahazoval, namotával, nahazoval a tak pořád dokola… Až jednoho dne… na konci lanka přivázaného k prutu cosi cuklo! Zapomněl jsem zcela na svou roli toliko virtuálního rybáře, prostě na konci lana zabrala „ryba“ a s vášní lovce jsem rychle namotával na prut – a na konci špagátku se objevil úlovek – pytlík bonbonů.

    O patro níž pod námi totiž bydleli bezdětní manželé Spáčilovi, oba ročník 1913, tedy v té době ve věku 68 let a toto byla od nich vtipná a milá pozornost ke klukovi z horního poschodí. Znali jsme se jen letmo, při občasných míjeních na chodbách, ale toto byl první vzájemný lidský kontakt navzdory 63 letům věku, které nás dělily. Doslova jsme tedy tím špagátkem navázali kontakt. Rozdivočen loveckou a chtivou vášní jsem pak provázkem z udice u balkonu Spáčilových míhal znovu a častěji, ale úlovek se již znovu nepodařil, snad i proto, že mě mí příbuzní vysvětlili, že to není moc slušné. Spáčilovi naplňovali své bezdětné manželství intenzivní činností právě pro děti – a to v dětském loutkovém divadle Kašpárkova říše – pan Spáčil jako skvělý výtvarník, malíř a loutkář, režisér, paní Spáčilová jako vypravěčka. Za jejich působení se toto divadélko stalo známým v celorepublikovém měřítku a možná mohlo by i více, nebýt přirozené skromnosti protagonistů, kteří se umění věnovali amatérsky při hlavním zaměstnání. 

    Zajímavý byl taky přístup Spáčilových v nakládání s výpěstky ze své zahrady. Přivezli celou úrodu svým trabantem před vchod našeho paneláku, zazvonili na všech 20 partají se slovy: „poďte honem, než to rozeberó!“ a všichni sousedi z domu si chodili pro ovoce přímo k domovním dveřím. Tak dlouho, až nic nezbylo.

    Z tohoto divadélka znali i další svou kamarádku, celý život svobodnou paní A. Chromcovou (1907–2004), která jim byla celoživotní přítelkyní. Když jsem se ve svém dospívajícím věku začal znovu zajímat o svůj raný dětský zážitek, navštívil jsem po mnoha letech v roce 1996 Spáčilovy znovu. Tam se mi naskytl neuvěřitelný pohled na zvláštní soužití dvou 83letých partnerů a 89leté paní, kteří spolu v malém panelovém bytě hospodařili. Po smrti paní Spáčilové v r. 1997 – své nejbližší kamarádky pak 90letá! paní Chromcová začala docházet ke 84letému vdovci pomáhat vést domácnost a vařit. 

    Pan Spáčil byl velmi talentovaný malíř, a přestože ho lákali a zvali výtvarníci a odborníci několikrát k pedagogickému působení na AVU v Praze, on sám raději vykonával svou technickou profesi v Olomouci a každý den po 14. hodině po zaměstnání vyjížděl do plenéru malovat své úžasné krajinomalby, které pak pečlivě archivoval doma nebo rozdával přátelům.

    Svou první životní výstavu uskutečnil až po smrti milované manželky v dubnu 1998, v prosinci téhož roku na následky nešťastného úrazu zemřel. Po vernisáži výstavy, která byla 10 km u Olomouce, se kdosi ptal pětaosmdesátiletého vystavujícího autora: „Pane Spáčil a vy jedete domů s kým?“ Odvětil: „No sám, se sebó jedu, autobusem.“ Taky jsem ho zažil, když ve stejném věku odpověděl s úsměvem v autobuse ženě, která ho chtěla pustit sednout: „Ne, děkuju, já bych si pomačkal puky!“

     

    Příběh druhý
    Další zážitek, který mi tane na mysli při tématu „osamělost“ je příběh paní učitelky Vlasty Balharové (1904–1997), v naší rodině známá prostě jako „paní učitelka“. Velmi skromná a vzdělaná žena, která se díky tomu, že učila syna mojí babičky, stala její o 16 let starší celoživotní přítelkyní a vzdělavatelkou. Babička často připomínala, že paní učitelce vděčí za mnoho, za své „prozření“, dovzdělání a doplnění všeobecného a hlubokého kulturního přehledu. Paní učitelka přitom byla ze zemědělské rodiny, z mnoha dcer sedláka Balhara z Drahotuš, který svého nemocného syna utýral, domnívav se, že simuluje. Za první republiky vystudovala gymnázium v Hranicích, učitelský ústav a působila na základních školách mj. v Partutovicích, Hlušovicích, v Olomouci-Černovíře a nakonec v Olomouci. Měla jednu velkou a dávno zapomenutou lásku, přesto babička vzpomínala na silný zážitek, jak onoho – tehdy již důstojníka – jednou v její přítomnosti a po mnoha desítkách let na mostě v lázních Teplice n. B. potkajíc paní učitelka zčervenala. Nikdy se již neprovdala, do 84 let žila v jednopokojové garsonce se záchodem na chodbě v 5. patře olomouckého činžáku bez výtahu. 

    Když jsme byli s bratrem malí, potkali a pozdravili jsme jednou paní učitelku na olomouckém náměstí. Dala nám každému pětikorunu, neboť měla prý neskutečnou radost, že jsme ji poznali. Později již bydlela v domě s pečovatelskou službou v Olomouci a po pádu v r. 1997 na LDN v Moravském Berouně, kde téhož roku zemřela. Přestože byla již velmi slabá a na smrtelné posteli, překvapilo mě, jaký má přehled o detailech z mých studií, přestože jsme se viděli po mnoha letech a prakticky se nestýkali. 

    Během svého dospívání mě několikrát napadlo zeptat se paní učitelky, jak vzpomíná na říjen 1918, kdy jí bylo 14 let, ale bohužel jsem to nikdy neuskutečnil. V roce 1997 jsem z její pozůstalosti získal několik krásných knih, mezi nimiž byly i pečlivě vedené domácí účetnictví a krásný čtenářský deník plný výstřižků a citátů. K našemu tématu např.: 

    „Člověk je sám, když miluje a je sám, když umírá“ J. Galsworthy: Silnější než smrt, přečteno v březnu 1934

    „…nepochopila ještě, že nejosamělejší místo na celém světě je území ležící mezi frontami pohlaví.“ Radcliffe Hall: Studna osamění, přečteno v říjnu 1935

    „…vy chcete být sama… Dokud to člověk chce, neví ještě, co je to být sám…“ Sigrid Undsetová

    V deníku je vložen i narozeninový dopis z října 1933 od nějaké kamarádky, z něhož cituji „Vlastičko, přeji Ti ze srdce, abys unesla ve zdraví příští rok svého života a ještě mnoho těch, co na Tebe čekají. Aby Tě nebolela šeď a úzkost a osamocenost a abys věřila, že život jednou bude těch, kteří se nepodvádí. Tvá Ženda“ 

    Když za čtyři roky v r. 2001 zemřela moje babička, našel jsem v její pozůstalosti malý papírek se slovy „šeď, úzkost a osamocenost“. Nepochybuji, že si je babička opsala z výše zmiňovaného dopisu své o čtyři roky dříve zesnulé životní přítelkyně. O tom, proč ji ta slova tak zaujala, můžeme dnes jen uvažovat…

    Příběh třetí
    Moje teta v roce 1979 se jako třiadvacetiletá rozešla s o rok mladším klukem Jirkou. Byl to pro oba konec jejich první a veliké lásky. Teta nastalou situaci řešila tak, že se chtěla co nejrychleji provdat v podstatě za kohokoliv, což se jí za pár měsíců povedlo i za tu cenu, že se jako holka z města odstěhuje na venkov na zemědělskou usedlost. Brzy se jí narodily dvě děti. Nepovedené manželství se r. 1994 rozpadlo a od té doby žije teta sama s nejmladším synem v malinkém bytě v ještě menším městě. Několikrát mě napadlo, že by bylo krásné, kdyby se teta setkala s tím svým prvním přítelem. Až letos jsem se ho pokusil přes internet vypátrat – a povedlo se. Zrovna byl čerstvě rozvedený a zcela přirozeně vzpomínal a vyptával se na tetu. Před měsícem mi teta napsala dopis, že za ní Jirka jezdí a že jsou v kontaktu. Po 39 letech!

  • PRÁVNÍK

    Seznamování je pro mě složité, vždy mi chybělo sebevědomí a neumím oslovit cizí lidi. Se svou přítelkyní jsem se seznámil tak, že ji přivedl kamarád do naší party jako svoji holku. No a po pěti letech jsme skončili spolu.

    Výročí republiky asi nijak slavit nebudem, maximálně v klidu spolu doma na gauči, s vodní dýmkou a pivem.

    J., právník

  • KUCHAŘKA

    Na seznamovacích aplikacích jsem vlastně pořád. Ale tam člověk nikdy neví, má strach a stejně se pak sejde s někým jiným. Třeba já si našla partnera brzy a přirozeně… a sice nám to klapalo, ale nebylo to po nějaké době ono. Člověk je pořád nespokojený a nevím, jestli je to dobou, nebo je to tak normální.

    Klára, 24, kuchařka

  • HOUSLISTA

    K oslavám republiky by se mohla legalizovat marihuana, to bych se pak seznámil tak, že bych své budoucí ženě dal místo růže čouda, a to by zabralo.

    Eduard, 17 let, houslista

  • STROJNÍK

    Slovenky jsou super, takže to pojďme oslavit!

    Lukáš, strojník, 26 let

  • STUDENT

    Seznamování je super a slavit budu. Najdu si Češku a spolu to oslavíme.

    Samuel, Slovák žijící v česku, student malby

  • SESTRA

    Seznamku jsem měla pár dnů a už ji nikdy více nepoužiji. Napsalo mi najednou třeba 100 lidí a na to já opravdu nemám čas. Kdybych všem musela odepsat na pozdrav, tak to bude trvat věčně.

    Anonym, 42 let, zdravotní sestra

  • UMĚLEC

    Jsem zadaný tak napůl, ale asi už chci někoho opravdového, na celý život. Takové lidi na seznamce nenajdete. Je to zoufalost a zoufalosti dělají zoufalci. Přece nechcete být s někým zoufalým... jen kdyby chtěl zoufat společně, to je jiná.

    Dan, umělec

  • STUDENTKA

    Jednou na hudebním táboře jsem potkala vedoucího a od té doby jsem s ním, je to už 5 let. Jo a vždycky když to začnu vyprávět, tak se všichni smějou, protože si myslí, že si z nich dělám legraci a povídám o filmu Prci, prci, prcičky, ale je to tak.

    Jó, a teď jsem si vzpomněla na divný rande! Když jsem byla na základce, tak se se mnou chtěl týpek sejit u šaten… a pak mě zavřel do skřínky.

    A., studentka

  • TANEČNICE

    Kamarádka mě přihlásila na lesbickou seznamku a byla to sranda. Jen nevěřím, že tam lidé hledají něco opravdového. Já se pohybuju v prostředí, které je mi blízké, a tak hledám také svoje partnery. Ještě se mi nepodařilo najít někoho, kdo by byl z cizího prostředí, a já mu rozuměla. Kdyby se objevil někdo takový, slavila bych s ním nejen sté výročí.

    Kateřína, 21 let, studující tanečnice

  • PSYCHOLOŽKA

    Nebýt na všechno sám

    „Samota je krásná, ale musíš mít někoho, komu o ní vyprávíš.“ Josef Fousek

    Při své práci se s lidmi setkávám v těch nejrůznějších situacích, ale nikdy to nejsou radostné události. Setkávám se s nimi v ty nejhorší dny jejich života, kdy přijdou o blízkou osobu, jsou obětí kriminality… jsou to dny, na které nezapomenou. Na mě asi ano. Mým úkolem je dělat jim společnost, provázet je tou zavrženíhodnou chvílí, tou černou hodinou nebo dnem. Nemohu jim většinou pomoct, příběhy a osudy, do kterých se vetřu, se málokdy dají vyřešit nějakou psychologickou poučkou nebo chytrou větou. Často...

     

    Nebýt na všechno sám

    Hana Dvořáková, psycholožka Policie ČR, Praha

    „Samota je krásná, ale musíš mít někoho, komu o ní vyprávíš.“ Josef Fousek

    Při své práci se s lidmi setkávám v těch nejrůznějších situacích, ale nikdy to nejsou radostné události. Setkávám se s nimi v ty nejhorší dny jejich života, kdy přijdou o blízkou osobu, jsou obětí kriminality… jsou to dny, na které nezapomenou. Na mě asi ano. Mým úkolem je dělat jim společnost, provázet je tou zavrženíhodnou chvílí, tou černou hodinou nebo dnem. Nemohu jim většinou pomoct, příběhy a osudy, do kterých se vetřu, se málokdy dají vyřešit nějakou psychologickou poučkou nebo chytrou větou. Často jsou samotná slova zbytečná. Rodič, který právě přišel o své milované dítě při tragické události, určitě nechce slyšet nic, při čem bych se mohla zatvářit učeně a dodat, že takový postup pomáhá. V tu chvíli bohužel nic nepomáhá a ani později to nebude o moc lepší, jen to bude s postupem let trochu vzdálenější. Můžu poskytnout praktické informace o tom, jak se vše bude z technických a formálních hledisek odvíjet, můžu předat kontakty, můžu se postarat, aby jim bylo teplo, aby měli co pít… nic z toho nepomůže, jen to předejde dalším nepříjemnostem. 

    Jediné, co opravdu mohu dělat, je sdílet. Být v tu danou chvíli s těmi, kteří jsou tam docela sami. Můžu je poslouchat, můžu s nimi mlčet, můžu tam pro ně být, ať budou potřebovat cokoliv. A oni toho většinou moc nepotřebují, jen abych byla nablízku. Bohužel jsem většinou na místech, kde mě nikdo nemůže zastoupit, kde není žádná blízká osoba, která by mohla sdílet. Někdy moje úloha končí, právě když se objeví dostatečný počet milujících přátel a příbuzných. To je také jedna z hlavních oblastí, která ovlivňuje, co si daný člověk bude po takové tragické události zažívat – sociální opora. 

    Mnohdy se mi stává, především pak u starších lidí, kteří „nechtějí nikoho obtěžovat“, že když už se v jejich okolí přeci jen najde nějaká vzdálená osoba, se kterou by teď chtěli být, se kterou by chtěli sdílet raději než se mnou, nechtějí zavolat, protože už s ní nemluvili moc dlouho nebo protože je z druhé strany republiky nebo protože… A tím to zdaleka nekončí, ani později se mnoha lidem nechce žadonit o něčí blízkost, o kontakt s někým, kdo jim ho třeba sám neposkytne. A i druhá osoba, ta blízká, ta tetička z druhé strany republiky, se nechce ozvat, protože jí přijde hloupé „otravovat“ v tak těžké době. Nebo se ptají, zda něco nepotřebují (nákup, někam odvézt, něco přivézt), což je určitě dobrý nápad a ochotná nabídka, avšak v případě, že ten osamělý člověk zrovna opravdu nic nepotřebuje, je mu často hloupé říct: „Ne, nic nepotřebuji, ale byl bych moc rád, kdybys se mnou jen tak byl…“ Často mají pocit, že jim okolí nabízí pomoc nebo projevuje zájem jen z toho důvodu, že mají na čele vepsáno, že by jim v takové chvíli měl člověk pomáhat a projevovat pozornost, protože se to sluší a patří, a ne proto, že opravdu chtějí. A kontakt se opět ztratí. 

    To je jedna z úloh, kterou řešíme – zprostředkovat, aby si dva nebo více lidí v těžké chvíli k sobě mohlo najít cestu, která je vyvede z osamělosti, která jim pomůže najít někoho, kdo s nimi bude sdílet. Nehledě na to, že ať už se jedná o ztrátu blízké osoby nebo jinou tragickou událost, lidé sami přijdou o člověka, který jim třeba dělal společnost celý život – o manžela, manželku, partnera, přítele, dítě… proto je pro ně samota o to tíživější – musí se s ní nejprve naučit žít, a to není snadné.

    Přítomnost blízké osoby umocňuje nejen pocity štěstí v radostných chvílích, ale i naopak poskytuje úlevu při zármutku, bolesti a zklamání. Protože vím, jak je náročné najít s truchlícími oporu, kterou zoufale postrádají, cením si projektů a nápadů, jako je ten od Kateřiny Šedé. Neschopnost nebo spíše nemožnost nalezení blízké osoby v takto náročných životních situacích zažívám při své práci často a vím, že to není ničí chyba, jen je někdy nutné mít prostředníka, který vám pomůže udělat ten pomyslný první krok, oslovit někoho nebo se s vámi zamyslet, koho vůbec oslovit můžete. A to se zdaleka netýká jen starších lidí. Ano, samozřejmě, že čím je člověk starší, kruh jeho blízkých se neustále zmenšuje, to je přirozený běh života. Ale ono to postrádání blízkosti a osamělost ani tak není kvůli tomu, že fyzicky není opravdu nikdo, kdo by mohl fungovat, s kým by si člověk nemohl být blízký. Jde o to, že lidé (ať už staří nebo mladí) jsou zdrženliví v začátcích, pokud jim do života přijde náhlá ztráta, nevědí, na koho se obrátit, protože s těmi nejtěžšími břemeny se často obraceli na ty, kteří právě odešli. Jednoduše se nechtějí vnucovat, nechtějí být nikomu přítěží a neví, zda někdo jiný chce být zcela jistě na blízku jim. Jistě, dalo by se říct, že zde se jedná o mimořádné události, ale je to docela stejný vzorec jako u zbytku populace. 

    Nemá smysl asi na tomto místě pouštět do diskuze o tom, jak mladí lidé zcela ztratili schopnost navazovat jakékoliv druhy sociálního kontaktu přirozeně, tedy jinak, než přes sociální sítě a aplikace. Aplikace, které vás označí na místě a virtuálně vás spojí s člověkem, který sedí v hospodě u vedlejšího stolu, ale reálná odezva není žádná. Lidé u jednoho stolu komunikují prostřednictvím telefonu každý s někým jiným, nebo dokonce někdy i spolu navzájem. Čím dál tím víc mladých lidí se trápí, plácají se v dospělém životě, kde rodiče už nestačí, ale partner neexistuje, tak setrvávají doma, u mamky a taťky, ve svém dětském pokojíčku si hravě a nedospěle dopisují s přáteli a posílají si fotky o tom, co celý den dělají. Jako by doopravdy zůstaly v bezpečí anonymního virtuálního světa a ztratili schopnost seznamovat se v tom skutečném. 

    A tak mi opakovaně připadá, že ať už se jedná o jakoukoliv věkovou kategorii, se kterou se při své práci setkávám, a jakoukoliv životní situaci, ve které se s nimi setkávám, všichni potřebují někoho k sobě a nikdo přesně neví, jak to udělat nebo jak se k tomu odhodlat. Napsat si inzerát, dopisovat si, jednou se sejít na krátké schůzce bez nápadu a pro jistotu v tom déle nesetrvávat, ať už z nejistoty, zda o nás ten druhý stojí, nebo pro zidealizované představy o tom, jaký typ člověka by nám mohl být blízký, aniž by byla dána šance těm ostatním. To se mi jeví jako přístup dnešní doby, ve které ale vlastně nikdo nechce být úplně sám – a to ani nemusí jít vždy nutně o přátelé, jiní zase k životu nepotřebují přátelé a vystačí si s láskou na celý život a další chtějí mít jednoduše někoho na nedělní večer v hospůdce. Proto si myslím, že podobné projekty mají smysl, protože lidem nabízejí něco nového, něco jiného, něco zábavného, a především pomocnou ruku, která je velice něžně a taktně popostrčí k tomu možnému opačnému protějšku, a když už nic jiného, poznají osobně nové lidi – a minimálně pro ten jeden den nebudou sami a mnoho z nich snad i na chvíli nedá možnost osamělosti.

Top